Obec Ivaň

Ves patří ke starému sídelnímu území s prokázaným slovanským osídlením od časněslovanské doby a vznikla postupným vývojem na říční terase. Zřejmě tato poloha zapříčinila absenci dokladů staršího pravěkého osídlení, i když v širším okolí jsou doloženy dokonce nálezy staropaleolitické a v poslední době se na katastru zkoumaly pozůstatky římského polního tábora.

V souvislosti s první písemnou zmínkou o vsi bylo v dřívější literatuře uváděno falzum z roku 1073, podle něhož měl kníže Vratislav darovat část výnosu zdejšího hradu opatovickému klášteru u Pardubic. Ani opakovanými terénními výzkumy se však existence hradu dosud nepotvrdila, a tak je třeba mít za první písemnou zmínku o vsi až darování desátků z Ivaně kostelu sv. Jana Křtitele v Přibicích v roce l257. Německý název Eibis se v písemných pramenech objevuje poměrně pozdě, poprvé je doložen k roku 1673. Když dal král Rudolf v roce 1581 Fridrichovi ze Žerotína také ivaňské poddané, byla ves připojena k židlochovikému panství, u něhož setrvala až do zániku patrimoniální správy v roce 1848. Poté se stala součástí soudního okresu židlochovického, s nímž sdílela osudy i za okupace. Po osvobození Ivaně 17. dubna 1945 byla obec připojena k obnovenému politickému a soudnímu okresu Hustopeče a v letech 1950-1960 okresu Židlochovice. Od roku 1960 je součástí okresu Břeclav.

Za třicetileté války byla obec silně poničena, neboť z původních 57 sedláků jich válku přežilo jen 24. Ještě v roce 1716 nedosáhla ves předválečného počtu osedlých, bylo jich zde napočítáno jen 44. Až po tereziánském sčítání lidu v roce 1763 žilo v Ivani 487 osob v 69 rodinách. Největší počet obyvatel byl zjištěn v roce 1930 - plných 849. Od té doby počet obyvatelstva v podstatě klesá až na 702 lidí v roce 1991, žijících ve 205 domech.

V roce 1786 byla v obci zřízena lokální kuracie a v roce 1788 byla postavena farní budova. Fara však byla v Ivani zřízena až v roce 1869, do té doby náležela ves farností do Přibic a Pohořelic. Dnes je přifařena k Vranovicím v pohořelickém děkanstsví. Některé prameny uvádějí koncem 16. století existenci novokřtěnecké komunity, tzv. Habánská kronika však v Ivani uvádí pouze novokřtěnský mlýn.

Kostel sv. Bartoloměje z roku 1791 byl postaven na základech původní kaple z roku 1724. K jeho výraznějším přestavbám došlo v roce 1811, kdy byl podstatně rozšířen a v roce 1842, kdy na něm byla zvýšena věž. Památkovou ochranu požívá také budova fary, kříž a socha sv. Jana Nepomuckého u kostela a dvoje boží muka.

Škola se v obci připomíná k roku 1787. Dnes je v Ivani pouze škola mateřská a neúplná základní škola. Druhý stupeň navštěvují děti ve Vranovicích.

Rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny č. 41 ze 17. října 1997 byl obci udělen znak a prapor. Znak je popsán takto: "Červený štít se stříbrným vlnitým břevnem, prováděným nahoře volně postavenou zlatou palisádovou hradbou se dvěma věžemi, dole zlatým vykořeněným bezlistým dubem s devíti žaludy na konci větví". Prapor tvoří "červený list se třemi bílými čtvercovými poli o šířce jedné třetiny délky listu, umístěné v horním žerďovém rohu, ve středu listu a v dolním vlajícím cípu".

V současné době je Ivaň moderní, upravenou obcí, která se v r. 1990 osamostatnila. K důležitým investicím patřila především dostavba víceúčelového kulturního zařízení, přístavba základní školy, rekonstrukce fary, obecního úřadu a vybudování kanalizace a čistírny odpadních vod, infrastruktury v nových lokalitách pro výstavbu rodinných domů.  I když Ivaň neleží přímo u Mušovských jezer, stává se zejména v období turistické sezony výchozím místem pro výlety k nádržím i kempu. Ivaní rovněž prochází cyklistická stezka Brno-Vídeň a vinařské stezky. V obci se rozvíjí živnostenské podnikání především v oblasti autodopravy, stolařství, zemědělství a vinařství a služeb. Velká část ekonomicky činného obyvatelstva dojíždí do zaměstnání do Brna.